Název tohoto veřejného prostoru bude na konci letošního roku slavit své sté narozeniny. Den před Vánocemi roku 1921, tj. 23. 12., se totiž plzeňské obecní zastupitelstvo usneslo na pojmenování některých veřejných prostranství v Plzni. A právě tehdy bylo schváleno, „aby nepojmenované prostranství před dominikánským kostelem mezi ulicí Táborskou a klášterem a mezi ulicemi Houškovou a Radyňskou bylo nazváno Jiráskovo náměstí.“ Vlastní jméno prostoru bylo vybráno na počest dosud žijícího slavného českého spisovatele Aloise Jiráska (1851–1930). Za druhé světové války byla používána i německá varianta jména: Jirasekplatz.
Kromě tohoto názvu byla tentýž den přijata i další jména veřejných prostranství, která odkazovala na význačné osobnosti, a to jak na žijící (Benešovo náměstí – dnes náměstí Míru; Habrmanova), tak na již zemřelé (Denisovo nábřeží; Tyršova – zanikla a jméno bylo v roce 1995 použito znovu). Mimoto byly zrušeny dva názvy odkazující na dřívější státoprávní uspořádání (Královské nábřeží a Královská třída), přičemž oba prostory byly včleněny do již existujících Šafaříkových sadů a Prokopovy třídy.
Z Jiráskova náměstí vychází dalších deset ulic. Některé jsou staršího data než tento název, jiné nikoliv. Na severozápadní straně na něj navazují ulice Houškova, pojmenovaná v roce 1897 po někdejším plzeňském purkmistru Karlu Houškovi (1833–1889), a ulice Radyňská, jež vznikla již v roce 1878 (tehdy jako Radinská, popř. Radinová); roku 1908 byl její název upraven správně na Radyňskou (všechny varianty ale odkazovaly na nedalekou Radyni). V témže roce byla přejmenovaná také někdejší ulice Pod Homolkou (z roku 1878) na ulici Hlavanovu, a to po plzeňském arciděkanu Antonínu Hlavanovi (1796–1868). Tato ulice vychází ze severozápadního cípu Jiráskova náměstí, tj. kde ono končí a Radyňská ulice začíná.
Náměstím procházely za první republiky dvě ulice – Táborská a Klášterní. Obě dvě vznikly před pojmenování tohoto náměstí a obě dvě byly ale posléze rozděleny vedví a každá polovina ulice nesla své vlastní jméno. Ulice Táborská vznikla již v roce 1897 a odkazovala na husitské město. V roce 1938 byla její západní část přejmenována na počest prvního patriarchy Církve československé husitské Karla Farského (v letech 1940–1945 nesla jméno německého spisovatele Wilhelma Hauffa). Naproti tomu ulice Klášterní vznikla až v roce 1914 a odkazovala na tehdy nově vzniknuvší klášter dominikánů. Ovšem stejně jako předešlá ulice i tato byla v roce 1940 rozdělena a její západní část dostala jméno Kostelní.
Na východní straně z Jiráskova náměstí vycházejí čtyři ulice se třemi názvy, jelikož ulice Habrmannova, prochází jihovýchodní „špičkou“ náměstí, které ji tak dělí na dvě poloviny se stejným názvem. V jejím sevření se pak nachází od roku 1928 ulice Kyjevská (v letech 1940–1945 Wellnerova) a od roku 1931 ulice Lužická. Dnešní Habrmannova ulice byla poprvé pojmenována, jak bylo již výše uvedeno, v roce 1921. Za nacistické okupace se v letech 1940–1945 jmenovala Písečná. Po válce jí však nebyl navrácen původní název, ale byla přejmenována na Sibiřskou. Jméno po Gustavu Habrmanovi nese opět od roku 1991. Sám Gustav Habrman pro své příjmení používal více variant (např. Habrman, Habrmann, ale i Habermann), proto byla během první republiky zvolena „česká“ varianta jména (Habrmanova), kterou dnes používají i historici. Naopak při pojmenovávání v roce 1991 se pravděpodobně vycházelo z článku Miloslava Bělohlávka Plzeňské ulice a náměstí, který zde použil variantu Habrmann.
Text: Kateřina Fantová (Archiv města Plzně)
