K momentům, s nimiž architekti pracovali, patří například potřeba zejména mladších dětí cítit se v prostředí, kde se pohybují, bezpečně. Nepřekvapí, že žáci upřednostňovali prostředí, které nabízí možnost hry, ideálně ale takové, kterou si vymyslí nebo zvolí samy, bez předem definovaného využití. Vítězily variabilní prvky, možnost rozběhnout se, zhoupnout, vyšplhat, pověsit se, ale také se třeba projet na koloběžce nebo si nějak zasoutěžit. Lákavá je pro děti také hra s vodou. Významnou roli z hlediska světla a stínu, možnosti relaxace i určité míry soukromí hraje zeleň. Vedle stromů děti často vyzdvihovaly možnost jen tak si lehnout nebo sednout na trávu, odpočívat, povalovat se. Paradoxně vidí takových možností ve městě málo. Trávníky jsou často vydupané, proschlé, znečištěné od psů nebo příliš blízko dopravnímu ruchu. Vadí jim nepořádek a zanedbaná místa.
Ambicí mapování městského prostoru na Slovanech s dětmi bylo nejen vztáhnout diskutovaná témata k prostoru Jiráskova náměstí a klášterní zahrady, jejichž rekonstrukce se nyní připravuje, ale poskytnout vodítko všem architektům i radnicím, které chtějí brát pohled nejmladších generací na kvalitu života ve městě v potaz.
Dvoudílného workshopu, který zorganizovaly Nadace Proměny Karla Komárka a spolek Pěstuj Prostor ve spolupráci s ateliérem re:architekti, se účastnily děti z Masarykovy základní školy a z Církevní základní a střední školy v Plzni na Slovanech ve věku 8-14 let. Akci podpořil také místostarosta druhého plzeňského obvodu Jan Fluxa.
Kompletní výstup z mapování městského prostoru s dětmi přineseme v souhrnném dokumentu.
